Protože je stále víc lidí, kteří na tuto rubriku kliknou a naprosto netuší co mají čekat a protože jsou tu jednotlivé kapitoly umístěny tak, jak jsem je psal a tudíž se jako první zobrazí poslední kapitola, rozhodl jsem se, že vám usnadním čtení a umístím sem obsah. Pokud tedy chcete vědět o čem rubrika This (my) Boys Life je, doporučuji začít nultou kapitolou.
Kapitola nultá: Jak jsem si nahrál film aneb krátká předmluva k dlouhému seriálu
Kapitola první: Tak trochu hajzlík, ale s hudebním nadáním
Kapitola druhá: Čtyři sourozenci za pět měsíců
Kapitola třetí: Svatba s kazeťákem v ruce
Kapitola čtvrtá: Podivné nápady, aneb jak vypnout televizi
Kapitola pátá: Udělejte to dobrovolně
Kapitola šestá: Akce antikulový blesk
Kapitola sedmá: Hola, Austria volá
Kapitola osmá: Jak jsem neotrávil babičku
Kapitola devátá: Jak se mi nechtělo psát
Kapitola jedenáctá: Sportovní výkony
Kapitola dvanáctá: Sojka, vánoce a konec
Poznámka na konec: Pokud byste měli neodolatelnou touhu vidět film na který v názvu rubriky, i v textu, odkazuji, napište mi a něco s tím uděláme.
Vždy, když skončí nějaký příběh, tak si říkám, co asi bylo potom? Jak to s těmi postavami vlastně dopadlo? Výhoda vlastního příběhu je, že si můžu zároveň odpovědět a vás o tu odpověď pochopitelně neochudím také. Krom toho, tenhle příběh má ještě zajímavé pokračování… ...
A jak náhle náš ondřejovský život začal, tak rychle také skončil. Ani jsem se nestačil ohlédnout a najednou jsem neměl ani otce ani sestru. Ale vezmu to pěkně po pořádku. ...
Je pro mě dnes až neuvěřitelné jak jsem se snažil zasloužit si otcovu přízeň. Byla doba, kdy bych byl udělal prakticky cokoli, aby uznal, že jsem něco udělal opravdu dobře. Otec, ale to co mě bavilo, nijak neuznával a tak jsem docela často poslouchal, že si pořád něco čtu, zatím co bych měl ... ...
S následující vzpomínkou se ještě na chvíli vrátím do úplného začátku devadesátých let. Ve svých jedenácti jsem nepatřil zrovna mezi nejštíhlejší, no nakonec nepatřím dodnes, a lékařka tehdy dostala nápad, že by mi prospěla hladomorna. ...
Život někdy přináší velmi zvláštní situace a některé úseky života, které jste prožili se vám zdají neskutečné až tak, že sem tam zapochybujete, že se vůbec staly. ...
Protože času bylo v posledním týdnu zoufale málo a můj čas vyplnily radostné pracovní povinnosti, otevřeně se příznávám, že jsem se na blog vykašlal. Abych to alespoň trochu napravil pridávám opět po čase alespoň krátkou kapitolu, kterou tentokrát věnuji členu rodiny, kterého jsem poznal asi nejméně. ...
Původně jsem chtěl pokračovat jinou příhodou, ale nedávno jsme seděli s kolegy v hospodě, přišla řeč na cestování a mě se vybavili vzpomínky na první zájezdy do „kapitalistické ciziny” na začátku devadesátých let. Tato vzpomínka je tedy věnována Czendovi a Nexusovi, abych jim, i vám přiblížil proč dnes dáv...
Vím že jsem sliboval další kapitolu do konce týdne, ale znáte to. Přijde pes a sežere vám data v disku. Sice tedy později, ale přece, se tu objevuje už šestá kapitola mých vzpomínek na dospívání v naší poněkud podivné rodině.Dnes se ve vzpomínkách vrátím do roku 1990, kdy jsme se nepřestěhovali a já konečně ... ...
V minulé kapitole jste si mohli přečíst o více i méně tradičních výchovných metodách mého nového otce. Následující dvě příhody by mohly do této kategorie spadat vlastně také, jen s nálepkou náboženské a dobročinné šílenství. Nuže, pohodlně se usaďte a přijměte nabídku k cestě časem. Konkrétně do roku 1990....